Článok publikujeme s láskavým dovolením redakcie Někdo ti uvěří.
Zneužívání v církevním kontextu je vždy duchovní.
Tento materiál, který je výsledkem práce studijní skupiny z předchozího pětiletého období, má být počátkem trvalé reflexe a formace na toto téma ze strany Italské Národní služby pro ochranu nezletilých a zranitelných dospělých. V pětiletém období 2024–2029 byla v rámci poradního sboru této služby ustavena nová studijní skupina, která bude v prohlubování tématu pokračovat a nabídne další nástroje a vzdělávací příležitosti.
ÚVOD
Zneužívání moci, svědomí a duchovní zneužívání představují v církvi hlubokou ránu – nejen pro osoby, které je zakoušejí, ale i pro společenství a instituce, v nichž k nim dochází. Jde o složité dynamiky, které se prolínají s důvěrou, s rolí autority a s lidskou zranitelností; často se odehrávají v prostředích, kde by vztahy měly být prostorem růstu a ochrany. Porozumět těmto jevům znamená jít za hranice pouhých vnějších projevů – uchopit systémové kořeny, které je umožňují, a také ničivé důsledky, jež mají v životech obětí, a to jak na osobní, tak i duchovní úrovni.
Tento text, aniž by si činil nárok na úplnost či akademickou povahu, si klade za cíl nabídnout praktický nástroj těm, kdo chtějí těmto skutečnostem čelit s vědomím a odpovědností. Prostřednictvím snahy o jasnou a přístupnou analýzou jsou zde představeny hlavní charakteristické prvky duchovního zneužívání, zneužívání svědomí a autority – s cílem poskytnout oporu pro reflexi a ověřování pastorační a formační praxe. Záměrem je podnítit úvahu i konkrétní kroky, které by podporovaly vztahy a prostředí založené na transparentnosti, úctě a ochraně důstojnosti každého člověka.
1. JAKÉ JSOU ZÁKLADNÍ PRVKY KAŽDÉ FORMY ZNEUŽÍVÁNÍ?
Zneužívání spočívá v pokřiveném způsobu výkonu moci, v manipulaci se získanou důvěrou a ve zneužití osobního vztahu.
Nerovnováha moci v rámci asymetrického vztahu, která je provázena pošlapáním osobních hranic, života, důstojnosti a svobody.
Zneužívání se odehrává především v systémovém kontextu, který vytváří jeho předpoklady, napomáhá mu, umožňuje jej, kryje a popírá, a který je zároveň schopen umlčet osoby, kterých se to týká.
1.1. Vztah důvěry
Klíčovým prvkem pro pochopení jakékoli formy zneužívání je důvěra vložená do osoby nebo společenství. Právě uvnitř vztahu důvěry se člověk otevírá a stává se zranitelnějším. Otevře se a svěří se tomu, kdo ji doprovází, protože v něm hledá oporu, a koho považuje za spolehlivého a bezpečného díky jeho roli, aby v něm nalezla úlevu, útěchu, radu a nasměrování.
1.2. Zranitelnost
Všude tam, kde se děje nějaká pastorace, v každém pastoračním vztahu a v jakémkoliv církevním prostředí existuje potenciální zranitelnost. Je proto nutné uznat, že nejsou ohroženi pouze nezletilí nebo lidé s tělesnými, kognitivními či psychickými omezeními.
1.3. Manipulace
Ústředním prvkem dynamiky zneužívání je manipulace se zranitelnými osobami, které jsou prostřednictvím pomalého a nenápadného procesu přiměny, aby důvěřovaly pouze jediné osobě, aby se jí zcela otevřely, svěřily a stávaly se na ní stále více závislé, dokonce i při drobnějších rozhodnutích svého života.
Tato dynamika je ještě závažnější, když zneužívá svou moc kněz, duchovní vůdce nebo vedoucí společenství, protože moc spojená s náboženskou autoritou může být vnímána jako absolutní. Pachatelem může být jednotlivec, pár, malá skupina nebo celé společenství.
2. JAK ROZPOZNAT ZNEUŽÍVÁNÍ MOCI A AUTORITY?
K zneužívání moci a autority dochází v rámci asymetrického vztahu, když osoba z vyšší pozice používá nesprávně, pokřiveně či násilně svou roli nebo funkci. Ten, kdo zneužívá, sleduje nepatřičný, nezákonný nebo nemorální cíl, který je – pokud je rozpoznán – v zásadním rozporu s dobrem osoby či společenství.
Zneužívání může mít za cíl využít, poškodit nebo potrestat osobu či skupinu (intelektuálně, duchovně, sexuálně, ekonomicky, materiálně atd.), aby pachatel získal osobní uspokojení nebo neoprávněné výhody. To však nevylučuje, že se pachatel může navenek jevit jako dobrodinec, který skrývá své skutečné úmysly za velmi atraktivní veřejnou fasádou.
Pachatel postupně získává kontrolu nad životem druhého, má tendenci vstupovat do jeho intimní sféry, vnucuje mu své názory ohledně volby duchovní cesty, životního stavu a pozice, kterou má člověk zaujmout v církvi a ve společnosti.
3. PROČ LZE HOVOŘIT O ZNEUŽÍVÁNÍ SVĚDOMÍ?
Zneužívání svědomí zasahuje ono posvátné místo, „kde je člověk sám s Bohem, jehož hlas zní v nitru“ (srov. Gaudium et Spes, 16).
Dochází k němu tehdy, když osoba – často v roli autority – využívá svou moc k manipulaci a postupně proniká do nitra svědomí jiné osoby (oběti), aby ovlivnila, omezila či zcela zničila její svobodu úsudku a rozhodování.
Pachatel se vkrádá do názorů oběti, zpochybňuje je, rozkládá a přetváří je podle vlastního výkladu reality.
Zneužívající poškozuje morální citlivost oběti, když se staví do role jediného nositele pravdy o tom, co je správné či špatné, dobré či zlé, a tím mate její morální svědomí – někdy se dokonce staví na jeho místo.
4. CO JE DUCHOVNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ?
Duchovní zneužívání je zvláštní forma zneužívání svědomí, která se projevuje zásahem do důstojnosti, svobody a integrity osoby v jejím náboženském a duchovním sebeurčení. Tento druh zneužívání je nejvíce invazivní vůči lidské intimitě, protože se děje v souvislosti se vztahem k Bohu, s vírou a duchovním životem, prostřednictvím pokřiveného výkonu moci a autority, ať už osobní, náboženské nebo institucionální.
Zasahuje jednotlivce hledající duchovní doprovázení, rozlišování či pastorační podporu, s cílem podrobit si jejich rozhodovací autonomii, aniž by byla respektována jejich duchovní identita.
Duchovní zneužívání se vyznačuje řadou záměrných a manipulativních činů, páchaných ve jménu Boha, a představuje formu násilí, kterou může vykonávat duchovní vůdce nebo více osob (duchovní průvodci, zpovědníci, katecheté, vychovatelé, pastorační pracovníci…) nebo dokonce celé společenství (hnutí, sdružení…), a to vůči jednotlivci, skupině či celé komunitě.
Článok si môžete dočítať na stánke Někdo ti uvěří.
Vypracovali: Anna Deodato, don Gottfried Ugolini, Luisa Bove, don Enrico Parolari, Marco Rondonotti
Ve spolupráci s: sr Alessandra Bonifai, mons. Gianni Checchinato, Roberto Costamagna, Ludovica Eugenio, mons. Alessandro Giraudo, Martin Lintner, Luciano Manicardi, don Lello Ponticelli, Chiara Palazzini, don Fabrizio Rinaldi, sr Elisabeth Senfter, Assunta Steccanella, sr Mariachiara Vighesso.
Zdroj: https://tutelaminori.chiesacattolica.it/wp-content/uploads/sites/51/AbusiSpirituali_Aprile2025.pdf