Děkanka fakulty, dcera admirála, dominikánka – to vše v jedné osobě je sestra Mary Aquinas Nimitz
Článok je prevzatý z Magazínu Signaly.cz s láskavým dovolením redakcie.
Jsme zvyklí, že dobré katolické rodiny mají mezi svými členy nějaké řeholníky a kněze. Občas se mezi velkými osobnostmi církve vyskytne konvertita, který si svou cestu k Bohu musel prošlapat sám. V případě sestry Aquinas rodiče bez vyznání paradoxně cestu své dcery do církve dost ulehčili. Jaké to bylo, ocitnout se najednou v katolické internátní škole?
V předchozím článku jsme si stručně představili dominikánku Mary Aquinas Nimitz a její rodinu. Nyní přinášíme slíbený rozhovor se sestrou Barbarou Green, která se s ní znala a spolupracovala mnoho let.
Znala jste sestru Aquinas čtyřicet let. Můžete nám krátce povědět, jak jste se seznámily a na čem jste spolupracovaly?
Chodila jsem na přednášky z biologie a ona byla naší učitelkou a v den mých narozenin 20. února 1966 jsme se dozvěděly, že jí zemřel otec. Viděla jsem ji chovat se příjemně a normálně, i když smutně, a to upoutalo moji pozornost: jak zvládala tu smrt. Kdyby to nebyly moje narozeniny, snad bych tomu nevěnovala pozornost. Pracovaly jsme spolu na mnoha projektech; v poslední době jsem učila společenské vědy a religionistiku na Dominicaně, zatímco ona byla proděkankou pro studium, takže tam byla spousta překryvu. Občas jsem s ní šla sbírat kraby z oceánu pro její vědeckou práci.
Můžete nám krátce představit klášter, ve kterém sestra Aquinas žila, a univerzitu, na které pracovala? Jak byly velké a jak vypadaly v době dětství sestry Aquinas, a jak se pak vyvíjely?
Kongregace, tedy celá skupina sester dominikánek v San Rafael, měla nejvíce sester v době jejího mládí – možná více než tři sta, možná okolo tři sta padesáti. Rostla až do sedmdesátých let, kdy mnoho lidí odešlo a málo jich přišlo. Dominikánská univerzita byla tenkrát menší, než je dnes. Kdysi byla jen pro ženy, pak přišly koedukované magisterské a doktorské programy, potom i koedukované bakalářské programy. Hlavním podnětem pro oboje byl Druhý vatikánský koncil, který do světa, ve kterém klášter i škola žily, přinesl mnoho velkých kulturních změn. Všechno se změnilo, a to rychle a na mnoha úrovních, od toho, co sestry nosily, až po otázky autority.
Kamarád mi říkal, že Dominikánská univerzita prodělala v sedmdesátých letech velkou změnu od malé školy navštěvované dívkami z nejlepších rodin na koedukovanou školu s mnohem vyšším počtem studentů, zaměřenou především na zdravotnictví. Jaká byla role sestry Aquinas v tomto procesu a jak se k němu stavěla? Pamatujete si v tomto směru na nějaké historky?
Než začal ošetřovatelský program, byla Dominikánská univerzita malá vysoká škola zaměřená na svobodná umění. Zavedení tohoto programu bylo kontroverzní, protože mezi humanitními a přírodními vědami je často napětí. Sestra Aquinas jako bioložka, oddaná věřící a všeobecně vzdělaná osoba takové napětí neviděla a snad podcenila možnost, že budou různá napětí, když se programy jako ošetřovatelství a obchod stanou důležitějšími než humanitní vědy. Nadšeně hájila ošetřovatelský program a stejně by hájila i další profesní programy, kdyby tehdy byla ve vedení. Problém, který z toho vznikl, ve skutečnosti nebyl „přírodní vědy proti humanitním vědám“, ale změna v chápání, co znamená „vyšší vzdělání“ a co má moudrá vzdělávací instituce nabízet svým studentům. Je to větší kulturní posun, než kdokoliv v sedmdesátých a osmdesátých letech očekával. Tehdy to byl malý mráček na horizontu, dnes je větší.
Podle některých zdrojů byli rodiče sestry Aquinas hluboce věřící, i když svým vlastním způsobem a i když se neidentifikovali s žádnou církví. Posílali své děti do nedělní školy, aby se později mohly samy rozhodnout. Mary také strávila část svého dětství a dospívání ve vašem klášteře a také v National Cathedral School. Kde viděla kořeny své víry, které z vlivů považovala za nejdůležitější?
Hluboce věřící rozhodně nebyli! Měli úctu ke studiu a kvalifikaci a dobře znali a velmi obdivovali mnoho vzdělaných žen, se kterými se prostřednictvím své dcery setkali. Neměli žádné silné předsudky proti víře a dokázali se těšit z lidí, kteří si vybrali jinak než oni, a respektovat je. Stejnou otevřenost projevovaly pokrevní sestry sestry Aquinas, Kate a Nancy, které sice nebyly zbožné, ale viděly dobro tam, kde bylo, a jistě si myslely, že jejich sestra udělala dobře.
Katolická církev byla ve Spojených státech dlouho považována za ne-americkou? Víte, proč rodiče sestry Aquinas svěřili svou dceru škole provozované katolickým řeholním společenstvím?
Katolická církev se dostala ze svého statusu „špatného imigranta“ okolo poloviny století a provozovala výborné školy. Takže Nimitzovi bez předsudků proti katolíkům hledali dobrou školu a našli ji. Hledali internátní školu, a i když byly i sekulární možnosti, vybrali si církevní: Jestli katolíci provozují dobrou školu, je to fajn. V tomto směru byli Catherine a Chester Nimitzovi opravdu liberální.
Jak sestra Aquinas prožívala svůj pobyt v klášteře v dětství? Jak často se tehdy s rodiči vídala?
Byla v internátní škole, ne v klášteře, ale byla to ta samá budova a tyto dvě cesty života se úzce prolínaly. Vzdělávání bylo náročné, škola měla řadu výhod, náboženství nebylo „vnucováno“, i když každý musel chodit na hodiny náboženství, pokud byl římský katolík, nebo etiky, pokud byl protestant, a v neděli se účastnit liturgie, pokud nepřijeli rodiče a nevzali dítě do kostela. Myslím, že sestra Aquinas milovala celý ten spořádaný a odborný systém, šel jí k duhu a měla radost, že jedno z prvních míst, kam byla ustanovena, bylo právě učení zde. Pochybuji, že během války vídala své rodiče často, ale ostatní dívky v internátu na tom nejspíš byly stejně, i když z jiných důvodů. Ale víme, že ji příležitostně navštěvovali, když mohli, když jeden nebo druhý byli na západním pobřeží.
Sestra Aquinas se stala dominikánkou a připojila se ke svým učitelkám. Mluvily jste někdy o důvodech, které ji k tomu vedly? Uvažovala nad cestou manželského života nebo nad jiným řádem? Bylo to o osobní zkušenosti, dobrém příkladu, její lásce ke vzdělání a učení, oslovilo ji charisma dominikánek?
V době, o které mluvíme, nebylo nic divného, aby mladá žena, která se vyskytovala poblíž sester a rozvíjela se v jejich společnosti, vstoupila do kláštera. Nemyslím si, že někdy vážně uvažovala o alternativách. Měla mraky přátel, včetně spousty mužů, ale co hledala, nebyla romantika. Smysl pro Boha byl větší. Životní cesta, kterou znala a milovala, byla lákavá a součástí toho balíčku bylo nevdat se. Pro katolíky nebylo nic divného být přitahován k životní cestě, která nabízela mnoho věcí, ale vylučovala manželství. Myslím, že neprožívala žádný moment lítosti nebo zklamání; věděla, co chce, šla za tím, žila tím a vzkvétala.
Toužila více po vzdělání teologickém nebo přírodovědném, nebo to bylo v rovnováze? Pokud preferovala přírodní vědy, nebála se, že ji pošlou studovat teologii a k dalšímu přírodovědnému vzdělání se nedostane? Nebála se, že vstupem do kláštera její touha po vzdělání a růstu zůstane stranou ve prospěch řehole? Mezi mými známými je to poměrně častá obava.
V době jejích studií, což byla padesátá léta a nějaký čas poté, byla většina sester, které měly šanci na vyšší vzdělání, poslána studovat humanitní nebo přírodní vědy, ne náboženství. Já jsem byla v sedmdesátých letech první, která získala doktorát z teologie! Předpokládalo se, že všechny s vyššími diplomy budou učit na Dominikánské univerzitě, a také až do sedmdesátých let učily. V době, o které mluvíme, si dominikánky vážily studia a vzdělání a poslaly mnoho lidí, aby získali vyšší diplomy. Někdy se nepodařilo vybrat nejlépe, ale to bylo jen zřídka, a ti, kdo na magisterském nebo doktorském studiu neprospívali dobře, ho nedokončili. Mohl s tím být spojen jistý pocit zahanbení, ale téměř nikdo nebyl nucen dokončit, na co nestačil. Sestra Aquinas neměla filosofickou, abstraktní mysl, právě naopak. Přistupovala by k teologii svědomitě, ale nikdo nepomyslel na to, aby ji požádal, aby studovala teologii.
Její studenti vzpomínají, s jakou radostí sdílela svoji lásku k biologii a živým bytostem. Můžete nám to přiblížit nějakými historkami z jejího života?
Milovala všechna zvířata a cítila se špatně, když byla zapojena do experimentu, který měřil účinky nekrmení hvězdic (bylo jim zabráněno přijímat potravu). Pamatuji se na jedno dobrodružství, které jsme měly, když jedna rodina v sousedství Dominicany krmila mývaly. Šly jsme se na ně podívat uprostřed noci. Nakonec se ti mývali samozřejmě stali tak agresivními, že byli rizikem pro majitele domu. Ale nějakou dobu to byla legrace! Byla dobrá v pomoci zraněným ptákům. V jejích hodinách biologie jsme všichni museli dělat experimenty a můj byl navrhnout postup, jak zjistit, zda mouční červi preferují světlo nebo tmu. [Odpověď: tmu!]
Jindy potřebovala sestra Aquinas nasbírat kraby, kteří by byli součástí experimentování v její laboratoři. Dobré místo pro sbírání těch, které potřebovala, bylo v Duxbury Reef ve Western Marin County. V oněch dobách jsme ještě všechny nosily dlouhé hábity, takže oděv na sběr neznamenal zjednodušení hábitu, ale přidání holínek, bundy, ochrany proti vodě a podobně. Když vedla skupinu studentů a sester, aby pomohli nasbírat kraby, byla to docela expedice. Voda v oceánu byla studená a my jsme raději oblečení přidávali, místo abychom ho ubírali. Najít kraby znamenalo brouzdat se mezi kameny, chňapat po krabech, když utíkali, a nepustit je. Ta ubohá stvoření nevěděla, že si právě užila poslední pořádné jídlo.
Související, i když jiné, byly umělecké dovednosti sestry Aquinas: kreslení, malování, šití. V průběhu času vytvořila mnoho kreseb malých zvířat a také několik skutečných vycpaných zvířat. Malovala akvarely scenérií, které měla ráda, často několik akvarelů téhož místa. Také hrála na zobcovou flétnu a krásně zpívala a dokázala transponovat melodie podle potřeby.
Jaký byl její vztah k dalším vědeckým oborům a vědcům, které jistě potkávala? Kalifornie je známá přítomností mnoha špičkových univerzit a laboratoří, nedaleko je Silicon Valley…
Silicon Valley přišlo až později a v čase, kdy věda letěla nahoru, jak naznačujete, se sestra Aquinas tak nějak přesunula od dělání biologie a zoologie ke správě školy. Byla pomalou a puntičkářskou administrátorkou, a nakonec se jí nedostávalo času a energie na vědu. Je těžké se něčemu věnovat, když něco jiného užírá všechen váš čas a energii (viz dále ohledně ekologie). Dál se ve všeobecnosti zajímala o vědu, která se dělala na Dominikáně, o studenty a učitelský sbor… ale už ji nedělala prakticky. Věda rychle šla a měnila se a ona ztratila tu špičku. V každém případě preferovala učení přírodních věd nad děláním experimentů, jako byl ten s hvězdicí!
Jaká byla v tomto ohledu komunita sester? Byly v ní i další sestry se zájmem o přírodní vědy?
Ty, které měly takové zájmy, se jim věnovaly. Když v pozdějších letech došlo ke spoustě pokroků v kosmologii, tak to sestru Aquinas velice zajímalo. Kosmologii sice nemohla dělat prakticky, ale oceňovala, že výzkum měl mnoho dopadů pro ekologii. To milovala. Lidé, kteří učili přírodní vědy na jakékoliv úrovni, snadno sdíleli své zájmy.
Ve svém životopise uvádí sestra Aquinas mezi jinými výuku genetiky a evoluce. Také tyto obory se od padesátých do osmdesátých let a dále prudce rozvíjely. Mohla byste nám říci, jak vnímala tyto obory a jejich pokroky?
V těch dobách, kdy sestra Aquinas učila přírodní vědy, bylo na fakultě přírodních věd málo lidí, takže i vyučované kurzy byly základní. Evoluce byla více hodinami filosofie než přírodovědným předmětem a nejspíš volitelný předmět, a jak jsem již řekla, sestra Aquinas měla raději konkrétní činnosti než teoretické mluvení o myšlenkách, i kdyby byly tak reálné jako evoluce. Pro římské katolíky v sedmdesátých a osmdesátých letech bylo také trošilinku podezřelé, když byl někdo příliš nadšený evolucí, protože někteří měli (mylný) pocit, že to není teologicky košer. Když se v novém století staly populárními myšlenky Teilharda de Chardin, už sestra Aquinas neučila. Tyto myšlenky ocenila a zkoumala více v náboženském než přírodovědeckém kontextu.
Dominikánky jsou známé tím, že se zajímají o dění ve světě a modlí se za ně. Která témata byla pro sestru Aquinas důležitá?
V posledních asi pětadvaceti letech byla administrátorkou vysoké školy, a mezi témata, která ji zajímala, patřila rovnost ve vzdělání, nové metody učení a studia (ale převážně před-počítačové), všechny ty právní otázky. Nebyla moc televizní divák ani neležela v novinách, neměla čas číst je, takže obecně se o věci zajímala, ale nijak horlivě. Zajímala se o těžké situace chudých lidí a byla tak trochu zapojená v otázkách sociální spravedlnosti, i když obvykle spíše na osobní úrovni než na té vyšší. To znamená: „Jak mohu pomoci téhle rodině“, spíše než „Co způsobuje chudobu a jaká legislativa by mohla pomoci?“
Například se nějak seznámila s jednou chudou ženou – nejsem si jistá, jak se to stalo. Ačkoli je Marin County bohatý okres, není každá část bohatá. Ta žena snad pracovala v univerzitní jídelně. Požádala sestru Aquinas o peníze a sestra požádala o pomoc lidi, které znala, včetně své matky, dokud ještě žila. Objevily se některé z problémů spojených s dáváním peněz přímo lidem, kteří je potřebují, ale pokud vím, pokračovala v tom. Takových podporovaných osob mohlo být více.
Děkuji za rozhovor.
Autor děkuje za pomoc Jacku Doranovi, archiváři kláštera v San Rafael, a Louisi Knechtovi a Sarah Gardner, OP, z Dominikánské univerzity za poskytnuté materiály.
Bolek Vraný / signaly.cz