Karmelitky z Drast: šokujeme tím, že jsme normální a umíme používat mobil

Článok je prevzatý z Magazínu Signaly.cz s láskavým dovolením redakcie.

Před rokem jsme v Magazínu představili sestry karmelitky z Karmelu sv. Josefa a jejich velký projekt: stavbu kláštera v Drastech nedaleko Prahy. Od té doby se v areálu leccos změnilo, vystřídaly se tam desítky brigádníků a odborné práce se ujali profesionálové. Tam, kde dřív byl bahnitý dvůr, stojí dnes hrubá stavba kláštera a kaple. Co všechno sestry za poslední rok zažily a co aktuálně pro svou stavbu potřebují?

Když dnes člověk přichází ke klášteru, je z dálky vidět lešení, pod kterým vzniká věž kostela. Co dalšího se za poslední rok změnilo?

Na přelomu září a října 2021 jsme podepsaly smlouvu se stavební firmou PSP-GDS a začala pro nás nejdůležitější část rekonstrukce areálu – stavba klášterní kvadratury a veřejné kaple sv. Terezie z Avily. Samotný začátek se ještě o měsíc prodloužil kvůli archeologickému průzkumu dvora, který zde probíhal od léta. V listopadu začaly výkopové a bagristické práce, na začátku ledna firma postavila doprostřed dvora vysoký jeřáb a před očima nám postupně začal růst klášter.

Každý týden je vidět něco nového a máme z toho velkou radost. Teď, na začátku listopadu, zbývá dobetonovat poslední segment věže kaple a hrubá stavba bude dokončená; odstraní se jeřáb, který zde byl hlavně kvůli ní a přesunu materiálu po staveništi. Do konce roku by měla být zabudovaná okna a přes zimu již začnou práce v interiérech. 

My jsme vloni na konci listopadu na pozemku vysázeli třešňovou alej uprostřed naší louky a pak se od podzimu do jara věnovali likvidaci snad už naší poslední skládky. Na našem pozemku totiž chceme mít klášterní hřbitov a ten má stát zrovna v místě, kam se na začátku devadesátých let odvážela suť a odpad z budování metra na Černém Mostě. Museli jsme tedy vše vybagrovat a nahradit jílovitou zeminou. 

Hodně práce na pozemku je již dost specifická, a proto pro nás začal pracovat pan Vláďa, který je stavařem. Ten nám postavil naši klauzurní garáž, pomohl sehnat dělníky na stavbu klauzurní zdi u lesoparku, která je z kamenů z dřívějších demolic, opravuje nám naši poustevnu, upravuje pozemek pro naši budoucí pěstební zahradu a cesty okolo louky, dokončuje cesty v lesoparku, atd. 

Letos je těch změn, a to dost podstatných, hodně.  

Jaké práce teď vykonávají brigádníci? Hledáte i nějaké specialisty?

Od jara jsme se pokoušely sehnat ve farnostech nějaké dva stálé pomocníky, kteří by třeba na tři dny v týdnu byli k ruce pro pana Vláďu, ale to se nám nepodařilo. Muži by se nám hodili, ani by to nemuseli být zedníci či stavaři, stačí, když by uměli vzít za práci. Hodně nám pomáhají dva tatínci sester, kteří nám jezdí jednou či dvakrát týdně pomáhat. 

Kromě této více „chlapské“ práce na naší poustevně, garáži, cestách atd. pracujeme s brigádníky na tom, co jsme již dělali předcházející roky: pletí a okopávání, čištění cest a lesa, hrabání posečené louky, zpracování dřeva atd. 

Chápu, že ideální brigádník je čiperný důchodce, který za svou práci nechce plat, ale hledáte i někoho za peníze, byť třeba ne „komerční“? Můžete někoho, kdo si chce na chvíli odpočinout od psychicky náročné práce, normálně zaměstnat?

Stále zvažujeme, co si můžeme finančně dovolit… Pokud je to nutné nebo z nějakého důvodu prospěšné, tak ano. Když pan Vláďa k sobě někoho nutně potřeboval, byl zde na pár týdnů jeden pán, který zrovna neměl práci.  Ale je to spíše výjimečné. Nemáme peníze na dostavbu kláštera a všechny práce mimo něj na pozemku jsou „navíc“. Proto se je snažíme dělat svépomocí nebo s pomocí brigádníků. Kdyby byly peníze, mohly bychom zaměstnat více lidí a areál by byl asi také dříve hotový… Ale od začátku jsme přijaly koncepci – finance používat na to, co nezvládneme, a ostatní se pokusit udělat samy.

Když zvu lidi na brigády, mnoho z nich mi odpovídá, že v sobotu jsou buď mimo Prahu, nebo chtějí jediný den v týdnu, kdy nejdou ani do práce, ani do kostela, využít k dlouhému spánku. Já jsem drzá, oficiální začátky brigád v devět mě nerozhází a chodím, až když mé tělo trochu zregeneruje. 🙂 Mohou lidé rovnou nahlásit, že přijdou na druhou směnu po obědě? A pokud chtějí přijít jindy než v sobotu, jak dlouho dopředu se vám musí ozvat? Máte nějaký telefon, na který může zavolat někdo, kdo ve středu ráno pocítí touhu ten den nejít do práce a vyrazit za vámi?

To úplně chápeme. Je to „dar“, který nám lidé dávají – svůj čas. A ten je jeden z nejvzácnějších.  Brigády pořádáme již pátým rokem, byl a je tu covid, válka, zdražování… Ze začátku se nám na brigády hlásilo lidí hodně, i celé farnosti, bylo to zajímavé, netypické… 

Nyní se již hlásí hodně únava – nás i lidí, takže jich chodí daleko méně. Je to pochopitelné i z výše uvedených důvodů… Život je v současnosti náročný a lidé si potřebují odpočinout a nějak načerpat. Nedivíme se tomu. 

Určitě je možné přijít i v sobotu po obědě, je to čas brigádníků a záleží na nich, kolik nám ho věnují. Některé rodiny přijedou jen na dopoledne a pak musí jet, někdo je tu do tří, někdo do večera… Někdo přijde třeba i ve všední den po práci na dvě až tři hodiny něco posekat. Byly tu maminky s malými dětmi, které přijely na dvě hodiny dopoledne něco vyplít, a přitom si popovídat. A je možné přijet i v sobotu po obědě, brigáda většinou bývá do setmění, ale lidé odcházejí, jak potřebují.   

Kromě neděle přijímáme brigádníky každý den, i jsme to již dva a půl roku, co tu bydlíme, vyhlašovaly. Zavolat mohou na komunitní mobil, lepší je to napsat na e-mail. Samozřejmě je vždy lepší, když je to alespoň trochu dopředu, abychom vymyslely práci a určila se sestra, která brigádníkovi práci ukáže, popřípadě je třeba domluvit se panem Vláďou. Když někdo přijde neohlášený nebo ohlášený na poslední chvíli, samozřejmě ho neodmítneme, jsme vděčné za každou pomoc, ale je to jako nečekaná návštěva v rodině – máte naplánovaný program a musíte ho trochu „akčně“ měnit. 

Pořádáte už nějaké programy pro veřejnost? Případně může někdo spojit brigádu s nějakým vlastním duchovním programem, pro který by u vás našel zázemí?

Kromě pořádání slavnostních mší svatých na naše karmelské svaté – Pannu Marii Karmelskou, sv. Terezii z Lisieux, sv. Terezii z Avily atd. – na to zde zatím nejsou prostory ani kapacita. 

Ale brigádu je možné spojit s vlastním programem; zrovna nedávno tak učinilo jedno společenství. Dopoledne jsme pracovali v lese, po obědě se skupina přemístila do provizorní kaple v bývalé sýpce, kde strávila nějaký čas v modlitbě. I další společenství v minulosti využila tento prostor, případně pak altán v lesoparku.

A co třeba „světské“ akce jako jsou narozeninové oslavy? Občas někdo na facebooku vyhlásí, že u příležitosti svých narozenin prosí lidi o příspěvek na nějaký smysluplný účel. Co kdyby někoho na jaře napadlo, že pozve kamarády na brigádu, dopoledne budou pracovat a odpoledne nebo večer se zdrží u ohně v altánku a budou si povídat a třeba ještě vyberou nějaký finanční dar pro klášter? Bylo by to možné? Altánek s ohništěm je v části pro veřejnost, možná s takovým využitím počítáte, ale lidé se ostýchají?

Lesopark je a bude veřejný. Sloužit má nejvíce lidem z domu pro hosty nebo našim nájemníkům, ale i cyklistům, kteří zde hojně projíždějí nebo těm, co se zde budou chtít zastavit, projít, posvačit atd. 

Narozeniny v altánu oslavovali již někteří z našich nájemníků, proč ne, myslím, že by to šlo. Asi nejsme zvyklé na nějaké noční bujaré oslavy s přemírou alkoholu, ale to by u kláštera asi nikoho ani nenapadlo. Počítáme s tím, že si v budoucnu dům pro hosty pronajme například nějaké společenství, firma atd. a v altánu si pro sebe udělají grilování třeba se zpěvem a hrou na kytaru, povídáním atd. 

Budeme rády, když se lesopark začne čím dál tím víc využívat. 

Myslela jsem třeba nějakou dětskou odpolední oslavu nebo skautské posezení u ohně – předpokládám, že by nikoho nenapadlo se jít do klášterní zahrady opít, a také, že noční hluk byl jedním z důvodů, proč jste se stěhovaly z Prahy. Lidé z daleka této možnosti využít vaše prostory pravděpodobně nevyužijí, ale třeba by vás rádi podpořili finančně. Zahájily jste teď sbírku na donio, na kterou je možné přispět. Na co je určena? Co teď nejvíc potřebujete dokončit?

Vybrané prostředky nám pomohou uhradit podlahy a případně i truhlářské prvky, například dveře, v budově bývalé sýpky, která bude tvořit hlavní budovu kláštera. Tam budeme mít většinu svých cel a budou tam i společné prostory kláštera: refektář – jídelna, rekreační místnost, knihovna atd.

Co vše byste chtěly stihnout do zimy a co do příštího léta?

Teď během listopadu bychom potřebovaly dosázet nějaké stromy a keře a co nejvíce pokročit v úpravě pozemku naší budoucí pěstební zahrady. A pak samozřejmě co nejlépe připravit pozemek na zimu.

Během zimy více pracujeme v našich dílnách pro e-shop a pak také začneme plánovat naše stěhování z Domu Navštívení do kláštera, které by mělo začít snad již během pozdního léta či podzimu. Budeme se muset dohodnout, jak přesně budou zařízené jednotlivé místnosti, kam a jestli půjde použít náš starý nábytek z kláštera a co vše bude třeba dokoupit či nechat vyrobit.

Na jaře a v létě příštího roku potřebujeme v areálu dokončit opravu naší poustevny, srovnat pozemek okolo ní a upravit začátek tzv. navážky, kde má být i náš hřbitov atd. – to je poslední část, kde ještě nejsou cesty a není nic vysázené. 

Na kdy se plánuje uzavření klauzury? Kolik času ještě mají lidé, kteří by rádi zažili, jaké je to s karmelitkami něco kácet nebo hrabat a pak s nimi péct buřty?

To bude záležet od našich financí. Příští rok to ještě nebude. Sice se snad již budeme moci přestěhovat do kláštera, ale klauzura se ještě uzavírat nebude, protože budou hotové jen některé jeho vnitřní části. Stále nemáme finance na dokončení části s vrátnicí, hovornami a dílnami, chybí nám finance na vybavení kostela atd. Kdyby se nám podařilo během roku peníze sehnat, snad by to mohlo být v roce 2024, jinak to bude ještě za déle.

Až se přestěhujete, uvolní se dům pro hosty. Znamená to, že pak bude možné u vás pořádat třeba vícedenní pobyty spojené s pomocí nebo přinášející nějaký finanční zisk pro klášter? Uvažujete o spolupráci s bratry ze Slaného, že by některé své akce pořádali u vás? 

Ano, měl by se uvolnit. Uvidíme, zda se to podaří na podzim příštího roku nebo až později. 

Dům pro hosty pak bude mít na starosti laické společenství, které zde vzniká v našem nájemním bytovém domě – zatím to jsou dva manželské páry. Pracovně si říkají „Kerit“. V současné době hledáme způsob naší spolupráce, jestli jim například dům dáme do pronájmu. Tito manželé by chtěli ještě opravit tzv. rezervní objekt – to je sýpka či ovčín dole na dvoře, kde máme o nedělích veřejné mše svaté. Již na to vzniká projekt. My jsme mu dosud říkaly „rezervní“, protože jsme pro něj neměly uplatnění, bude mimo klauzuru. Tak jsme ho nabídly těmto manželům, kteří by se zde chtěli angažovat a pořádat zde různé akce jak pro místní obyvatele (seniorský klub, klub maminek s dětmi, filmový klub atd.), tak pro ty, kteří sem přijedou na víkend nebo třeba na týdenní pobyt (kurzy alfa, semináře – např. Otcovo srdce, víkend pro otce se syny atd.). V tomto „Domě Setkávání“ by chtěli mít kavárnu, multifunkční sál, dílnu pro muže a ženy a měl by tedy později být částečně provázaný s „Domem Navštívení“. Samozřejmě do návštěvního domu budou moci přijet i ti, kteří se těchto akcí nebudou chtít účastnit a přijedou například na soukromé exercicie nebo na dovolenou. Jak vše bude fungovat, teprve hledáme. V současnosti se pravidelně scházíme, abychom o tom společně mluvili. 

S našimi bratřími jsme o spolupráci nemluvily. Samozřejmě, kdyby chtěli naše prostory pro své akce nějak využít, bránit se nebudeme, budeme rády. Ale myslíme, že v současnosti mají vlastních prostor dost – kromě Slaného je tu nově „Fortna“ v Praze, náš bývalý klášter, který je na takové akce určený.  

Pokud k vám pak lidé přijedou, kterých modliteb se budou moci zúčastnit spolu s vámi? Právě ze Slaného mám zkušenost, že člověk často ani nepotřebuje speciální program, že stačí změnit prostředí, přizpůsobit se režimu dne obyvatel kláštera a člověk pookřeje. Bude to u vás možné?

Určitě to budou ranní a večerní chvály. Zda to bude víc modliteb, to si musíme vyzkoušet. Veřejná kaple není úplně veliká a my bychom ji chtěly mít po celý den otevřenou, aby se tam lidé mohli chodit modlit. Ovšem náš klauzurní sluch 🙂 je trochu zjemnělý a nevíme, jak lidé budou rušní a jak to na nás bude působit… Takže to bude zpočátku o hledání, jak vše nastavit ke spokojenosti jak nás, tak potřebě těch, kteří sem budou jezdit. 

V Poličanech to funguje, ale je pravda, že sestry trapistky jsou „na konci světa“ a do areálu kláštera nepřijde nikdo náhodou, jen proto, že jel okolo. Zůstanete po uzavření klauzury s lidmi nějakým způsobem v kontaktu? Je možné, abyste i později vyhlásily v naléhavém případě brigádu, které se zúčastníte spolu s ostatními, nebo pak už bude všechna práce uvnitř kláštera na vás?

Lidé se s námi budou moci účastnit společných mší svatých a modliteb některých částí breviáře. V Praze na Hradčanech jsme pořádaly např. Noc kostelů, adorace, někdy nějaké programy – např. Triduum k našemu světci, přednášku, koncert… Uvidíme, kam nás Duch povede a o co bude zájem. 

Co se týče pozemku, laici (zatím to jsou dva manželské páry), kteří nám zde budou s areálem pomáhat, budou určitě potřebovat pomoci udržovat veřejný lesopark.  

My s naším klauzurním pozemkem uvidíme. Musíme si to samy vyzkoušet, co zvládneme. Je možné, že čas od času budeme potřebovat s něčím pomoci. Uvidíme.

Naše děti milují vaše kočky. Vím, že máte v lesíku rodinu jezevců. To jsou zvířata, která jste si pořídily s areálem. Plánujete si nějaká opatřit dobrovolně? Hlídací psy nebo třeba slepice?

Pravděpodobně ano. Jedna sestra by chtěla mít slepice, možná budeme mít psy, uvažujeme o včelách…

Část zahrady má být hospodářská. Co všechno se chystáte pěstovat? Do jaké míry chcete být soběstačné?

Asi začneme opatrně, abychom nepřecenily své síly. Uvidíme, co a jak budeme zvládat a také, jaká bude politická a ekonomická situace. Kdyby měly být těžko dostupné či velmi drahé potraviny, musely bychom se podle toho zařídit.

Určitě to bude nějaká zelenina, bylinky na čaje…  V jakém množství a co všechno, to ukáže čas. 

Počítáte s tím, že byste něco z toho využily i na prodej jako sestry trapistky v Poličanech? Klášterní med by mohl mít úspěch. 

Jedna ze sester umí dobře míchat směsi bylin na čaje, takže o tom uvažujeme. I med by byl dobrý. Ale potravinářské normy v EU jsou nyní velmi přísné, víme, co si zažili naši bratři ve Slaném s marmeládami. Také uvidíme, jaké budou naše kapacity. Kdyby nás v budoucnosti mělo být víc, mohly bychom o něčem takovém uvažovat. 

Váš obchůdek v Praze na Hradčanech je už nějakou dobu uzavřený. Kdy plánujete otevřít nový v Drastech? Zvykli si lidé nakupovat vaše výrobky na e-shopu?

Na jaře jsme našemu e-shopu udělaly celkem propagaci, rozeslaly jsme plakátky našich výrobků do farností s prosbou o podporu skrze nákup a to pomohlo, až jsme přestaly stíhat vyrábět… 🙂

Obchůdek v Drastech má být místnost u naší vrátnice, a to je právě ta část kláštera, na jehož dostavění zatím nemáme peníze. Ale provizorní obchůdek máme v Drastech již nyní v zatím neopraveném domě při vstupu do areálu, kde máme také naši dočasnou keramickou dílnu.

Jaké věci u vás lidé kupují nejraději? Křestní svíčky, výrobky z hlíny, nebo něco jiného?

Nejvíce se kupují zdobené svíce a keramika. Největší tržby míváme před Vánocemi a Velikonocemi, pak si lidé kupují výrobky spojené se svátostmi – křtem, biřmováním, svatbou, dárkové předměty k svátku či narozeninám a na vyzdobení domu.

Poslední dobou se o vás docela píše i v necírkevních médiích. Stalo se, že někdo napsal něco, co jste pak musely vyvracet, nebo jste se tomu alespoň od srdce zasmály?

Spíše, než bychom musely něco vyvracet, jde o korigování určitých představ o nás… Některé novinářky se nám přiznaly, že když se dozvěděly, že jsme klauzurovaný řád, tzn. že téměř nevycházíme, měly představu jakýchsi „asociálů“, lidí, kteří „nebudou umět dát dohromady větu“. Pak byly „u vytržení“, že jsme normální, usměvavé ženy, které nejsou „odpojené“ od současného světa a dá se s nimi normálně komunikovat o všem. Jde tedy spíše o boření předsudků nebo určitých „středověkých představ“.  S tím je také spojené to, že pro mnohé bývá senzační, že nakupujeme přes internet, používáme mobily, počítač atd.  

Občas i křesťané jsou mile překvapení, že jste „normální“. 🙂 Je to dobrá zpráva, že být radikální neznamená být blázen nebo v praktickém životě nepoužitelný člověk, a je skvělé, že to teď u vás můžeme vidět. A co veselého jste zažily během stavby? Které historky čekáte, že se budou tradovat ještě za padesát let?

Toho bude asi víc… Namátkově: při první mši, kterou jsme zde jako komunita v Drastech měly s jedním knězem na louce, zazněla při kázání pro nás již památečná věta: „Děvčata, do čeho jste se to dala…“

Vzpomínat budeme jistě i na první léto v roce 2018, kdy jsme sem začaly jezdit na brigády a nebyly v okolí ještě tolik známé: snažily jsme se v hábitech s křovinořezy, sekačkou a jinými nástroji dát alespoň trochu do pořádku louku, na kterou je vidět z místní silnice, a jakmile nás někdo z auta uviděl, nechápavě si nás začal fotit nebo natáčet na mobil – „staly jsme se divadlem světu, andělům i lidem“ (1 Kor 4,9).

Jednou, když jsme poprosily jednoho bagristu, aby nám nahoře na louce odstranil pneumatiku, která byla hlukoho zabořená v zemi, probořil se do sklepa, který jsme zatím v Drastech postrádaly… Zůstal tam po sýpce, která byla zdemolovaná někdy v padesátých letech a my jsme o něm nevěděly. Byl zaneřáděný vším možným, ale nyní je již vyklizený a bude nám sloužit na skladování brambor a našeho ovoce z ovocného sadu. To byl dar, který jsme nečekaly.

Legrace jsme zde zažily celkem hodně a přes všechnu náročnost budeme vzpomínat na uplynulé roky s vděčností…

Ona je u vás většinou legrace i při práci a u jídla. Už se moc těším na svoji další půlbrigádu. 🙂 S vděčností při pohledu dozadu a s nadějí při pohledu dopředu – doufám, že s pomocí dobrých lidí to zvládnete, a také doufám, že teď přikyvuje mnohý z čtenářů a hledá si, jak mu k vám jede autobus. 🙂 Tak brzy s vámi i s nimi na shledanou!

Na otázky odpovídaly sestra Milada a sestra Marie. Fotky během brigád vyfotila na mobil autorka.

Na dostavbu kláštera můžete přispět pomocí sbírky Dostavba klášterního areálu v Drastech | Donio.

Alena Theodora Dvořáková / Magazín Signály