Zasvätený život: Dar prebudený Duchom Svätým
Rozhovor s donem Pascualem Chávezem, někdejším hlavním představeným Salesiánů Dona Boska, který přednášel začátkem května exercicice pro salesiánské ředitele české a slovenské provincie. Otázky pokládá Zdeněk Jančařík.
Téma exercicií by mohlo znít Perspektivy zasvěceného života. Jako bývalý předseda Světové rady řeholníků máte o řeholích přehled. Přežijí řeholníci a řeholnice rok 2040?
Zasvěcený život nikdy nezmizí, protože je to dar, který byl probuzen Duchem svatým pro církev a svět. Jestliže dokument Vita consecrata tvrdí, že zasvěcený život je darem pro lidstvo, je nám tato forma života stálou připomínkou, že nesmíme absolutizovat dobra přirozené povahy, jako jsou sexualita, autonomie a svoboda, právo na vlastnictví – aby se z nich pro nás nestala božstva. Zasvěcený život dává Pán Bůh církvi a světu už kvůli svatosti v tom smyslu, že všichni, kdo jsou povoláni, aby na zemi žili podobně jako Ježíš Kristus, jsou darem pro svatost církve. Ovšem zasvěcený život, jak ho dosud známe, se evidentně mění a jeho tradiční podoba mizí. Historie církve zná období reformy a zdá se, že se dnes zasvěcený život musí vrátit ke svým základním kamenům. Musí být schopen probouzet znamení. Lidé, když nás vidí, se musí ptát: Kdo jsou ti muži?, Proč žijí takto, a ne jinak?, Proč žijí spolu s ostatními bratry či sestrami?, Jaká je za tím vším myšlenka, co je jejich motorem? Pokud dokáže zasvěcený život plodit znamení, získá novou relevanci. Jestliže žijeme zasvěcený život a lidem je to úplně jedno, znamená to, že to pro lidi nic neznamená, a tedy jsi ztratil významnost. V budoucnu budeme muset být schopni probouzet v lidech otázky a zapojit je do společného charismatu.
Don Bosco měl schopnost probouzet v mladých lidech touhu po Bohu a po životě s ním. Co bylo jeho tajemstvím? A myslíte, že toto tajemství může fungovat i dnes – ve světě indiferentismu a konzumerismu?
Klíčem k tajemství osoby Dona Boska je jeho pochopení skutečnosti, že nejen chlapci, ale lidé jako takoví potřebují a chtějí být milováni. Došlo mu, že svůj preventivní systém nemůže budovat na nějakých fixních ideách nebo na disciplíně, ale že na prvním místě musí získat lidská srdce. Pochopil, že když získá jejich srdce, chlapci mu dají veškerou důvěru a – jak říkal – „přijmou od tebe i věci, vůči nimž jsou jinak rezistentní a k nimž je to netáhne“. Během svého života jsem viděl, že tohle je klíč k jeho úspěchu, totiž že jsme uprostřed mladých lidí a že vědí, že jsou milováni. Skutečnou autoritu mezi lidmi mají většinou ti, kdo jsou schopni si druhé získat. To bylo charisma Dona Boska a to je dodnes platné, ba stále platnější. Žijeme totiž ve společnosti, v níž se šíří individualismus, lidé jsou stále bohatší, ale zároveň jsou hodně osamocení. Převládá narcismus, protože lidé nevidí nic jiného než sebe, ale zároveň jsou hladoví po štěstí. Tato společnost stvořila kulturu zábavy. Stačí pomyslet na to, jak lidé tráví prodloužené víkendy – mají jedinou myšlenku: kam se jít pobavit. Jako by žili během týdne pod takovým tlakem, že to během víkendu musíš ze sebe dostat, nebo setřást. Jsou jako v nějakém lisu. Nenaučili se odpočívat tím, že se setkávají s druhými, se sebou samými a s přírodou. Musí se jít opít, intoxikovat, hypnotizovat. Když mluvím s mladými, kteří jsou na okraji, říkám jim: „Nejvíc je mi líto toho, že jste tak osamělí.“ Samota je děsí. Přijdou domů, odemknou – a doma nikdo není. Okamžitě se tedy spojí s virtuálním světem, protože ti, kdo by měli být vedle nich, s nimi nejsou – tak se spojí alespoň virtuálně. Charisma Dona Boska je dnes platnější než kdy dřív, ovšem za předpokladu, že jsme skutečně s mladými lidmi, že jim dáváme najevo, že je máme rádi a že je podněcujeme k rozvíjení jejich talentů. Nakonec se stejně musí postavit na vlastní nohy a sami se musí v životě rozhodovat. K tomu ale dopomůžeme, když jim ukážeme sen, který o nich má Pán Bůh a který jim dodá sebedůvěru a radost ze života.
Prevzaté z www.sdb.cz