Ctnosti Františkových světic

Trpělivost, mírnost, radost a také smysl pro humor – takové jsou vlastnosti žen, které papež František za svého pontifikátu pozdvihl k úctě oltáře. Světice, které si zvolil, mají rovněž sloužit za vzor ženy, který papež předkládá věřícím, je přesvědčena Angela Ales Bello, emeritní profesorka Lateránské univerzity, v úvaze napsané pro list L´Osservatore Romano.

Gaudete et exsultate – takto papež 19. března 2018 nazval apoštolskou exhortaci o povolání ke svatosti v současném světě. Proč bychom se měli radovat a jásat? Proto, že svatost není vyhrazena jenom některým, nýbrž je cílem, k němuž mohou nápodobou Ježíše dospět všichni jeho následovníci, a lze dodat, že by mohla být cílem všech lidí. Světci nás „povzbuzují a doprovázejí“ – a to nejenom ti, kteří se „proslavili“, ale též svatí, kteří žijí vedle nás, „u našich dveří“. Papež v této exhortaci vybízí právě k pohledu na ty nejprostší, a to za pomoci slov jedné soudobé světice, Terezie Benedikty od Kříže, občanským jménem Edith Steinové, která píše: „Kterým duším vděčíme za ty rozhodující proměny v našem osobním životě, to se dovíme až v ten den, v němž bude všechno skryté odhaleno“ (Gaudete et exsultate, 8).

Edith Steinová
Edith Steinová

Citace z Edith Steinové naznačuje Františkovu pozornost vůči ženám, kterou zdůraznil také během generální audience 8. září 2021 v komentáři k listu Galaťanům. Ve svatosti bojující církve tvoří ženy zásadní opěrný bod. Je možno říci, že by ženy zakoušely náboženské prožitky intenzivněji? Když pohlédneme na návštěvnost kostelů, odpovíme kladně, avšak to ke svatosti nepostačuje. Mateřství jako jedna z podstatných vlastností ženství zajisté vede k otevřenosti vůči druhému, a to nejenom člověku, ale též Bohu, protože plodí a ochraňuje zároveň: lze z toho snad vyvodit větší spřízněnost ženy s Bohem Stvořitelem? Světice něco takového dokazují, byť rozmanitými způsoby, a tato mnohotvárnost odkrývá různé „cesty“ ke svatosti, s nimiž se setkáváme v dlouhém seznamu svatých a blahoslavených žen, kterým tento přívlastek přisoudil papež František. Čísla zde hovoří sama za sebe: je to dvaadvacet kanonizovaných a sto padesát beatifikovaných žen.

Sv. Markéta z Città di Castello 

Stávající pandemická doba zbrzdila složité procesy vedoucí k potvrzení svatosti, avšak je příznačné, že jedinou ženou, svatořečenou v roce 2021 byla Markéta z Città di Castello, jejíž život lze z lidského pohledu nepochybně označit za tragický. Bylo s ní totiž naloženo jako s odpadem, který odepsali vlastní rodiče a jeho svatost papež vyhlásil z osobní iniciativy formou takzvané ekvipolentní kanonizace, kterou již dříve užil v případě Anděly z Foligna a již Benedikt XVI. uplatnil u sv. Hildegardy z Bingen.

Sv. Anděla z Foligna
Sv. Anděla z Foligna

Markétu z Città di Castello jistě nelze srovnávat s těmito dvěma světicemi – výjimečnou intelektuálkou a velkou mystičkou, což je zjevné z jejího krátkého života. Jedná se o dominikánskou terciářku, žijící na přelomu 13. a 14. století a pocházející z umbrijského urozeného rodu. Markéta, která se narodila kolem roku 1287 slepá a tělesně deformovaná, byla pro své rodiče takovou hanbou, že ji po celé dětství skrývali. Poté ji odvedli do města Città di Castello ke hrobu laického františkánského mnicha v očekávání zázraku, který se však nekonal, a proto rodiče dívku ve městě nemilosrdně opustili podle praxe, která byla v té době poměrně rozšířená. Zohyzděné děti bylo možné a někdy dokonce nutné opustit, protože byly znamením Božího trestu. Malé děvčátko přežilo díky přijetí v nevelkém klášteře, odkud je ovšem sestry brzy vyhnaly kvůli přílišné Markétině zbožnosti, modlitbě a postům. Nad Markétou se slitoval jeden manželský pár, který ji ubytoval ve svém domě a umožnil jí vést život v tichu a modlitbě, ale též rozvinout mimořádné duchovní dary, včetně konání zázraků, extází a levitací, které ohromovaly obyvatele města. Markétině mimořádné duchovní síle však neodpovídalo její slabé tělesné ustrojení, a proto klidně zemřela v pouhých třiatřiceti letech. Během výstavu jejího těla se zázračně uzdravilo jedno dítě, čímž začal kult této světice.

Na Markétině příběhu zaujme postoj rodičů, kteří se řídí obyčejem své doby, ačkoli se považují za křesťany. Její osud je příkladem marginalizace, která se papeže Františka dotkla natolik, že její kauzu dovedl do konce a spolu s bl. Andělou z Foligna tak „rehabilitoval“ dvě opuštěné a pohrdané ženy, které se nepřizpůsobily normám tohoto světa.

Na okraj článku dodejme, že podrobnější životopis sv. Markéty z Città di Castello přináší například letošní březnové číslo časopisu dominikánské rodiny Opusculum.

Z přílohy listu L´Osservatore Romano „Donne Chiesa Mondo“ přeložila a upravila Jana Gruberová

Zdroj: VR CZ

Titulné foto: Markéta Zelenková / Člověk a Víra

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *